Horní hrad řečený Hauenštejn

 

Počátky hradu Hauenštejn nejsou dosud plně objasněny. Jeho počátky se pravděpodobně datují až do druhé poloviny 13. století, kdy byl postaven jako součást hraničního opevnění. Špičkoví architekti té doby umně zakomponovali areál hradu do divoké horské přírody a vznikl tak naprosto unikátní romantický celek hradu vystavěného na čedičovém bradle, dominující kopci svíranému horskému údolí. Jeho poloha střeží soutěsky Ohře. Posádka hradu pohledově skrytého za zvlněným terénem mohla úspěšně ovládat pohyb na řece i v jejím blízkém okolí.

Rozbor místního jména Hauenstein, vzniklého z tvarů Haue (tj. motyka, sekera či palice) a stein (skála, v přeneseném významu hrad) v sobě odráží skutečnost, že v okolí hradu probíhala těžba.

Až rod Buquoyů, který jej získal v roce 1837 a vlastnil více než sto let, mu vtiskl jeho jedinečnou vrcholnou neogotickou podobu, nákladnou přestavbou starého hradu v prostorné šlechtické sídlo.

Během druhé světové války byl využíván jako středisko Hitlerjugend. Po druhé světové válce byl zámek zkonfiskován a postupně předán do státní správy. Poté bohužel začal velmi chátrat a v 80. letech 20. století se dokonce uvažovalo o jeho demolici. Po roce 2000 přešel zubožený zámek do soukromých rukou pana Palackého a byly započaty záchranné práce.

Nad zámkem se na kopci (465 m) nachází Hornohradská kaple, z jejíhož interiéru se dochovala pouze jedna dřevěná lavice. Pro kapli byly pořízeny lavice nové, konají se zde výstavy. V interiéru je vystavena dřevěná socha sv. Václava, která byla vyrobena pro pouť poutníka Petra „Hrocha“ Bindera r. 2007 do Vatikánu, kde byla požehnána papežem.

   

Text: Moondancer, Korekce a překlad: Shitty, Picture:  Shitty, Archiv Horní Hrad ops